Základní informace o detektorech
Detektory otevření
Nejjednodušším detektorem je magnetický kontakt pro kontrolu
uzavření dveří nebo oken. Skládá se z permanentního magnetu, zataveného
zpravidla do plastového výlisku a nalepeného na dveřích nebo na okně, a z
jazýčkového relé v plastovém výlisku, které se umístí na rám okna nebo dveří,
případně zavrtaného do rámu dveří nebo okna. Dražší magnetické kontakty
využívají polarizace magnetického pole k tomu, aby je nebylo možné zablokovat
například přiložením cizího magnetu.
Kontakt na vstupních dveřích je pro elektronický zabezpečovací systém velice
důležitý, ačkoliv se to na první pohled nezdá. Když totiž dveře otevřete, začne
řídící ústředna DSC Power Neo odpočítávat vstupní čas, během kterého musíte zabezpečovací
systém vypnout, a zároveň se tím nastaví zpoždění na detektoru pohybu, který
střeží prostory mezi dveřmi a ovládací klávesnicí. Pokud je zjištěn pohyb v
tomto prostoru a vstupní dveře nejsou otevřeny, je poplach vyhlášen okamžitě.
Dále se magnetický kontakt na vstupních dveřích využívá při odchodu, kdy máte
nastavený nějaký čas, během kterého musíte opustit střežený prostor. Každá
bezpečnostní ústředna řady DSC
Power Neo může být naprogramována tak, že pokud odejdete ještě před ukončením
odchodového zpoždění, uzavření vstupních dveří čas pro odchod zkrátí a
zabezpečovací systém se zapne 5 vteřin po uzavření dveří.
Při využívání režimu DOMA (částečné střežení při pobytu osob v objektu, třeba v
noci) se podle detektoru na vstupních dveřích ústředna rozhoduje, v jakém režimu
bude hlídat.
Detektory pohybu
Nejpoužívanějšími detektory pohybu jsou pasivní infračervené detektory, označované jako PIR.
Tyto detektory pohybu využívají skutečnosti, že každé těleso s určitou teplotou
vyzařuje vlnění v infračerveném pásmu, které odpovídá teplotě tělesa. Snímací
prvek zaznamenává změny záření, které na něj dopadá, a elektronika detektoru pak
tyto změny vyhodnotí a případně vyvolá poplach.
PIR detektor pohybu by tedy měl být umístěn tak, aby co nejlépe pokrýval
chráněnou plochu. Přitom by neměl být zaměřen na skla, okna, zrcadla a další
lesklé plochy, které by mohly odrazit sluneční paprsky do detektoru, neměl by
být umístěn v místech s proudícím vzduchem, u zdrojů vodních a olejových par a v
místech kam dopadá přímé nebo odražené sluneční světlo. Navíc by předpokládaný
směr pohybu narušitele neměl směřovat k nebo od detektoru, ale napříč.
Splnit všechny tyto požadavky je často nemožné. Například v kuchyni bude
detektor většinou buď u zdroje vodních par (sporák), nebo bude mít v zorném poli
okno. Ale vždy je nutné se snažit o to, aby byly instalační podmínky splněny co
možná nejlépe.
Ideální je, pokud již při návrhu bezpečnostního systému máte představu, jak bude
v místnostech rozmístěn nábytek. Pak se vám nestane, že zrovna tam, kde je na
zdi umístěn detektor pohybu, chcete postavit rohovou skříň až ke stropu.
U nejrozšířenějších infrapasivních detektorů pohybu je vždy nutné brát v úvahu,
že nevidíte-li vy detektor, nevidí ani detektor vás! Je tedy
velice nevhodné před detektor pohybu umístit třeba vázu, sochu, květinu anebo
pověsit si na detektor slaměný klobouk jako ozdobu (i to je bohužel skutečný
příklad z praxe).
Detektory rozbití skla
I detektory rozbití skla změnily design a způsob práce.
Místo
piezosnímačů lepených na okenní tabulky se nyní používají
prostorové zvukové detektory, které vyhodnocují signály ze snímacího
mikrofonu, posuzují vysokofrekvenční vlny vzniklé rozbitím skla, nízkofrekvenční
vlny vzniklé nárazem na sklo a další parametry, podle kterých vyhodnocují, zda
vám upadla na zem sklenička, nebo zda opravdu někdo rozbil okenní tabuli a je
potřeba vyhlásit poplach.
Pro správnou volbu detektoru destrukce skla je nutné vědět, zda budou na
střežených sklech instalovány bezpečností nebo protisluneční fólie.